9. prosinec

Výstup byl těžší, než jsme čekali. Pěšinka se kroutila suťoviskem vzhůru, místy se ztratila, pak se zase objevila a pak se ztratila na dobro. Čím výš jsme byli, tím více nám suť pod nohami ujížděla. Tohle je nejrovnější místo, které jsme během pětihodinového výstupu našli. Dáváme si zde sváču. Na skále je zde cedulka, že na tomto místě před pár lety zemřel jeden horolezec.
Pokračujeme ve výstupu, doba pokročila. Slunce teď pere do stěny, ve které je ještě spousta ledu držícího uvolněné balvany. Jak ten led taje, tak se balvany uvolňují a sviští kolem nás. Pořád musí alespoň jeden člověk koukat nahoru a řvát na ostatní, když něco padá. Nic příjemného to nebylo, ale vyšli jsme to. V sedle jsme mnohem později, než jsme doufali a pokračovat ve výstupu na Energiu se nikomu nechce.
Za sedlem potkáváme tábor 12 tádžických nosičů se čtyřmi francouzskými klienty. Pozvali nás k sobě do jurty (kopulovitý stan, který nazývali jurtou), pohostili nás a povídali, že nesmí teď pít moc vodky a zpívat, jinak by je potom klienti neohodnotili dobře. Skoro pět dnů jsme v horách nepotkali ani živáčka kromě všudepřítomných berušek. Ty jsou na kytkách, na šutrech, na sněhu, v ledu, všude.

Popis výstupu na Energiu na summitpost.org

Zpět

Vytvořte virtuální kalendář pro své blízké