27. prosinec

Šerpu jsme se rozhodli prodat. Při postupu údolím se ptáme v každé jurtě, nikdo však o oslici nejeví příliš veliký zájem kromě dětí, které za sebou často necháváme se slzami na tváři. Jinde nám zase řekli, že je to jen malinká oslice, masa z ní moc nebude a proto ani moc peněz nenabídnou... pche, to určitě. Takového kvalifikovaného nosiče na maso!
A tak pokračujeme údolím dál, ptáme se i turistů, leč bezúspěšně. Asi až pátá skupinka projevila zájem. Češi. Slovo dalo slovo a plácli jsme si. Šerpa, která měla radost, že má za sebou všechny ty kopce a suťoviska to neochotně otočila a vydala se opět vzhůru. Snad se ji v horách taky líbilo stejně jako nám...
My se trošku osamoceni přesunuli opět k jezeru Isyk-Kul, s tím, že tam strávíme poslední volný den oddechem na pláži.

Zpět

Vytvořte virtuální kalendář pro své blízké